Když jsem se prvně dozvěděla o možnosti ročního studia v zahraničí, nebrala jsem ho v potaz, protože pro mě bylo jaksi nepředstavitelné odejít od přátel, rodiny, zmizet z tohoto bezstarostného, zažitého pohodlí.

Postupem času jsem se ale začínala touto možností zabývat více a více, až jsem se jednoho dne rozhodla vyplnit si přihlášku na konkurz ohledně projektu „Un an en France“. Tato možnost ročního studia v oblasti Champagne-Ardenne je každý rok nabízena všem studentům z kraje Vysočina.

Byl tu únor a s ním i konkurz, konkurz kterého jsem se obávala, a který nakonec dopadl dobře – pro mě tedy úspěchem. Po půl roce přišel den odjezdu a já se dostala v pořádku do Francie, přesněji do malého městečka jménem Givry, kde mi byla nalezena hostitelská rodina, u které jsem trávila víkendy.

Stala jsem se studentkou prvního ročníku Masarykova lycea ve Vouziers, kde jsem přes týden byla na internátu. Co se výuky týče, ve Francie je systém opravdu jiný než v České republice. Vyučování začíná sice klasicky ráno v osm hodin, ale vyučovací hodina trvá 55 minut, s pouze dvěma přestávkami denně a pauzou na oběd, a celý školní den končí až úderem páté. Známkovací systém je také odlišný – místo známek jste bodováni od 0 do 20, přičemž 20 je nejlepší. Je samozřejmé, že škola pro mě nebyla od začátku jednoduchá, ale postupem času se znalost a užívání jazyka zlepšovaly a tak jsem postupně dosahovala stejných výsledků jako ostatní spolužáci z ročníku.

Zvyknout si na internátní režim v týdnu a o víkendech na přebývání v hostitelské rodině bylo jen otázkou času. Jak ve škole, tak v rodině jsem byla přátelsky přijata, což mi velmi ulehčilo integraci do nového prostředí. Pobyt mi také zpříjemňovaly  různé výlety po Francii a jejích památkách, takže jsem poznala nejenom kouzlo Paříže, ale i dalších krásných míst.

Na konci školního roku jsem se ale musela rozloučit s lidmi, kteří se stali na rok součástí mého každodenního života. Naše cesty se ale nerozešly. Jsme v neustálém kontaktu a přátelství pokračují. Přátelství, která mi společně se vzpomínkami a nově nabytými znalostmi, budou neustále připomínat, že tento rok v zahraničí byla volba, které nikdy nebudu litovat.

V dnešní době máme nekonečnou řadu možností. Chce to jen trochu snahy, odhodlanost a chtít něčeho dosáhnout – prožít něco nového, co nás posune dál, za naše vlastní hranice. Protože nic není úplně nemožné.